Vítejte na

Hovoří s kameny, nemaže se opalovacími krémy a tvrdí, že žije v přátelském vesmíru. Klidně přeruší svá divadelní představení, na kterých je pravidelně nabito, a povídá si s diváky. Svérázného jedenapadesátiletého herce si pamatujeme z filmů Musíme si pomáhat či Pelíšky, v posledních letech se ale před kamerou moc neobjevuje. V případě filmu Václava Havla Odcházení udělal výjimku.

Půsty mu dělají dobře

• Skočit po hlavě do dlouhého půstu může být divoké, varuje. On sám si k nim došel postupně a intuitivně. Začínal s jednodenními půsty, časem došel i k osmadvacetidenním, kdy pil jen destilovanou vodu.

• „Zbystřuje se vnímání. Zjemní se smysly. Víc cítíte vůně, někdo líp vidí, slyší. Někdy se vám zdají hodně intenzivní sny,“ říká o svých postních zkušenostech.

• Tvrdí, že mu půsty vyhnaly z těla už mnohé choroby. Má za to, že půstem se člověk čistí. Návrat k normální stravě by však podle něj měl být stejně opatrný jako půsty samotné.

Duchovní partner je ten, kdo od počátku Stvoření tě tiše v energiích provází.Je to ten, kdo stejně jako ty učí se zde na Zemi svým lekcím, jež si vybral.
Je to tvá druhá polovina, již sis do reality vyzářil,abys ji pak znova mohl najít a aby i on po absolvování lekcí mohl se stejně jako ty vnitřně ucelit.
Když přestaneš ve vztazích a dualitách bojovat s ostatními a sám se sebou uvnitř,přijmeš poslední střípek ze své vnitřní mozaiky,poslední střípek sebe samotného ze zrcadla Celistvosti
A staneš se úplným.
Přestaň bojovat sám se sebou, přestaň kritizovat druhé ve vztazích, vždyť oni sami jsou tobě těmi nejlepšími učiteli lekcí čisté lásky bez podmínek, a to nejvyšší učení je Pravdy, pro které jsme sem na Zemi přišli.
A když tak činíš, jen sám sobě cosi nalháváš,v nepravdě svůj život ukotvíš a na druhé své vlastní nepochopení shazuješ.A stejnou měrou se ti pak z druhé strany násobeně vrací.
Pohleď na partnera očima Pravdy a pochopíš,že hledíš do očí sobě.
A vše, co tomu nejbližšímu činíš, činíš vnitřně i sám sobě.
Ještě se ti chce ve vnitřních rozporech žít a lhát sám sobě?
Nebo se raděj obejmeš, pohladíš, dáš si naprostou svobodu a budeš kráčet vlastní cestou?
Tvůj duchovní partner jsi TY.Vyzářený venku.Až oba projdete svými lekcemi,stanete se vnitřně celistvými v Bohu a pak setkáte se i na Zemi a pohlédnete sobě do oči.Potkáte sami
Sebe a s údivem zůstanete stát nad tou Jednoduchostí a dokonalostí Vesmíru.
Budete se divit,jak dlouho a tvrdě jste spali, než jste se probudili do své Úplnosti.
Probouzíme se po střípkách,ale je třeba se probudit ÚPLNĚ.
Zdáme se sami sobě neúplní,pořád se za něčím ženeme a něco nám chybí.V Pravdě je to tak,
Že chybíme sami sobě.Chybíme si ve své roztříštěnosti, a tak si projektujeme svoje touhy a sny do druhých a když nám je nechtějí plnit,vztekáme se,zlobíme se, bolíme.
Ale to je omyl,my sami máme svou vlastní cestu ke svojí Celistvosti.Proto hledejme jen sami sebe.Jiné cesty není.
Až najdeš sám sebe ve své Celistvosti a splyneš s Bohem,pak přijde ten pravý a jediný duchovní partner,jehož sis v dokonalosti Stvoření vyzářil a i on bude Celistvý a úplný.
Nebudete mít potřebu se hádat, obviňovat, soupeřit..naopak se budete podporovat ve své cestě, vnitřní svobodě,společně s láskou budete plnit Bohem svěřené úkoly.
A to je ta pokora, to je ta dokonalost a to je ta čistá duchovní Láska.
To je to, pro co jsme přišli sem na Zemi.

S hlubokou láskou Radka Sofie
23.8.2008
http://zlatesvetlo.bloger.cz

Úvod do meditace

Dvacet lidí se rozchází do pole nebo do lesa. Každý si hledá klidné místo. V dálce ještě zní rytmus indiánských bubínků a v hlavě se opakují slova: "Kráčíte cestou učitele. Budete naslouchat a pozorovat to, co je odhalováno." Každý z nich po chvíli usedne, zavře oči a ponoří se hluboko do sebe. Meditace začíná. "Nejprve jsem cítil nepohodlí. Seděl jsem na kameni a nemohl se zklidnit. Vadila mi tráva, brouci, mouchy i praskot větví. Až po deseti minutách se mi podařilo ovládnout rozbouřené smysly natolik, že jsem dokázal vystoupit za svého já a sledovat tok myšlenek, které se mi honily hlavou. Díval jsem se do "tunelu" zapadajícího slunce a vystoupil ze své "aktuální" mysli. Jako by se mé vědomí zdvojilo. Sledoval jsem, co se mi odhaluje ve formě vzpomínek, asociací, vidění. Každý symbol se mi zdál důležitý... A najednou jsem si uvědomil věci, které mi dříve nikdy nedošly. Vnímal jsem kořeny svého rodu a odpovědnost k předkům. Cítil jsem hlubokou a pevnou nit, která mě svazuje s vlastními dětmi. Nic jiného není tak pevné. Jim musím všechno předat," vrací se k hlubokému osobnímu zážitku Martin Nový, který se na podzim zúčastnil kurzu rozvoje osobnosti a poznání sebe sama, jehož součástí byl také nácvik indiánské meditace.

Kmen mnoha barev

                                   … nebo mnoha dolarů?

Kiesha Crowther alias „malá babička“ si získala mnoho pozornosti a tisíce následovníků, třeba milióny dolarů a dokonce i kontraverzi za méně, než dva roky.

Nepravdivě prohlašuje být „šamankou“ z Sioux Salish  kmene.

Náhodou, při hledání jedné informace na internetu, jsem se dostal na starší článek Jiřího Nebeského z 12. 6. 2007 „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky aneb Nesmysl“. Poněkud zcestný výklad toho citátu a následná minidiskuse k tématu, mne inspirovala k tomuto článku.

 S předmětným citátem jsem se prvně setkal ve 2. ročníku na střední škole. Měli jsme na češtinu skvělého pana profesora Kostohryze, který byl již penzista a učil na půl úvazku – nedostatek učitelů byl vždy. Starý pan profesor měl klasické latinské vzdělání, a i když jsme jej měli předepsáno oslovovat soudruhu učiteli, nikdo z nás mu neřekl jinak, než pane profesore. V hodinách literatury pan profesor často, mimo osnovu, zabředl k antice a byly to hodiny nezapomenutelné. Tak nám také jednou zadal písemnou úvahu na téma, co chtěl Hérakleitos říci větou „Nevstoupíš stejnou nohou do stejné řeky.“ Byli jsme budoucí technici (sdělovací a radiotechnická zařízení) tedy žádný humanitní obor, ale přesto většina z nás, podle pana profesora, pochopila citát dobře.