53.jpg
Home Citáty Ukázky z knih Citát z knihy "Jeskyně předků", Lobsang Rampa
Příštího dne vešel do mého pokoje, kde jsem se učil ze staré knihy, láma Mingjur Tundrup. „Pojď ke mně, Lobsangu," řekl. „Právě jsem se vrátil od Nejvyššího a teď si můžeme probrat otázky, které tě matou." Otočil se a zamířil do svého pokoje. Když jsem usedl před ním, vytanuly mi na mysli ony věci, které mi vrtaly hlavou. „Pane," pravil jsem, „proč vůči sobě lidé, kteří se vezmou, projevují pak takové nepřátelství? Včera večer jsem pozoroval auru obou těch ragjabů a zdálo se mi, že jeden druhého přímo nenávidí. A pokud se navzájem opravdu nenávidí, tak proč se brali?" Láma na nějakou chvíli zesmutněl a potom promluvil: „Lidé, Lobsangu, zapomínají, že se sem dolů, na tento svět, přicházejí učit. Dřív než se člověk narodí, v době, kdy ještě pobývá na druhé straně života, se předem stanoví, jaký druh, jaký typ manželského partnera mu bude určen. Měl bys vědět, že mnoho lidí se bere v rozpoložení, které lze nazvat žár vášně. Když vášeň odezní, novost a nevšednost se vytratí a okoukanost plodí pohrdání."

„Okoukanost plodí pohrdání." Neustále dokola jsem o tom přemýšlel. Proč se vlastně lidé berou? Obvykle proto, aby se zachoval rod. Proč by tedy nemělo stačit, aby se lidé spolu pářili jako zvířata? Zdvihl jsem hlavu a svého učitele se na to zeptal. Podíval se na mě a řekl: „Ale, Lobsangu! Překvapuješ mě, protože jako každý bys měl vědět, že i takzvaná zvířata si často volí druha na celý život. Mnoho zvířat i ptáků, především těch vyvinutějších, to tak dělá. Kdyby se lidé pářili, jak říkáš, jenom za účelem rozmnožování rodu, pak děti, které by se z tohoto spojení narodily, by byly skoro bez duše, podobně jako narození pomocí tak zvaného umělého oplodnění. Při pohlavním styku tu musí být mezi oběma láska. Mezi rodiči musí být láska, má-li se narodit kvalitní dítě. Jinak by se určitým způsobem podobalo obyčejnému továrnímu výrobku."

Manželské záležitosti mě zcela mátly. Přemýšlel jsem o svých rodičích. Matka byla panovačná žena a otec byl vůči nám, svým dětem, opravdu hrubý. Při pomyšlení jak na matku, tak na otce, jsem v sobě příliš synovské lásky nepociťoval. Zeptal jsem se svého učitele: „Tak proč se ale lidé v tom zápalu vášně berou? Proč jejich sňatky nemají raději povahu jenom takové obchodní smlouvy?" „Lobsangu," odvětil láma, „u Číňanů i u Japonců je to rozšířený zvyk. Jejich sňatky se často uzavírají na základě dohody, a musím přiznat, že bývají daleko úspěšnější nežli ty na Západě. Číňané to přirovnávají k hrnci. Neberou se z vášně, protože říkají, že ta je jako vroucí hrnec, který pak vystydne. Berou se chladně a pak pomyslnému hrnci dovolí, aby se dostal do varu, čímž vydrží žhnout delší dobu." Pohlédl na mé, aby se přesvědčil, jestli mu rozumím. „Já ale, pane, nechápu, proč jsou lidé pak spolu tolik nešťastní." „Lobsangu, lidé přicházejí na tento svět jako do školní třídy. Přicházejí se učit, a kdyby průměrní manželé spolu byli dokonale šťastni, pak by se nic neučili, neboť by tady nic k učení nebylo. Přicházejí sem, aby byli spolu a pohromadě šli životem, a součástí té výuky je, že se musí učit dávat i brát. Lidé mívají ostré hrany neboli všelijaké druhy nesnášenlivosti, čímž si jdou navzájem na nervy. Podrážděný partner se musí naučit ovládat a pokud možno se své nepříjemné vlastnosti zbavit, zatímco jeho rozmrzelý partner se musí naučit toleranci a shovívavosti. Téměř každá dvojice by spolu mohla žít v pohodě, kdyby tuto záležitost braní a dávání zvládla."

„Pane!" zeptal jsem se, „jakou radu dát manželům, aby se spolu naučili vycházet?" „Manžel i manželka, Lobsangu, by měli počkat na příhodný okamžik a pak si laskavě, zdvořile a klidně povědět, co je trápí. Jestliže budou věci řešit společně, budou v manželství šťastnější." Přemýšlel jsem o tom a ptal se sám sebe, jak by se asi mohlo podařit mému otci a matce, aby o věcech společně diskutovali! Vždyť se mi zdáli jako oheň a voda a stejnou měrou nesnášel jeden druhého. Jako obvykle můj učitel zachytil, o čem přemýšlím, protože pokračoval: „Je třeba dávat i brát, neboť mají-li se takoví lidé vůbec něčemu naučit, předpokladem je uvědomit si, že něco není v pořádku s nimi." „Ale jak se to stane, že se lidé zamilují, že k sobě najednou pocítí vzájemnou přitažlivost?" zeptal jsem se. „A když už je to k sobě jednou přitáhne, proč zas tak brzy ochladnou?" „Lobsangu, dobře víš, že když někdo vidí auru, může o druhém člověku něco říci. Průměrný člověk auru nevidí, ale místo toho mají mnozí pocit, že někdo je jim příjemný a jiný zas ne. Většinou nedokáží říct proč, ale přesto budou mít jasno v tom, že tento člověk se jim líbí a ten druhý ne." „Dobrá, pane, ale jak si mohou najednou někoho oblíbit a pak si ho najednou zase znechutit?" „Když se lidé dostanou do určitého rozpoložení, tedy když se zamilují, zvyšuje jim to vibrace a může se snadno stát, že zvýší-li se tyto vibrace oběma - tedy muži i ženě, budou v souladu. Naneštěstí je zvýšené nikdy neudrží. Žena začne být nedbalá a patrně manželovi odmítne, co je jeho nepopiratelným právem. On se zas začne shánět po nějaké jiné ženě, a tak se od sebe pomalu odtáhnou. Éterické vibrace se jim postupně odchýlí natolik, že už nebudou v souladu a stanou se naopak protichůdné." Ano, bylo to jasné a vysvětlovalo to opravdu hodně, ale já jsem zas přešel do útoku!

„Pane! Nejvíc mě mate, proč má nějaké dítě žít jen měsíc a potom zemřít. Jakou má možnost se něco naučit anebo splatit karmu? Připadá mi to jako zbytečnost pro všechny zúčastněné." Láma Mingjur Tundrup se mojí naléhavosti mírně usmál. „Ne, Lobsangu, nic není zbytečné! Máš v hlavě zmatek. Bereš to tak, jako by člověk žil jenom jediný život. Ukažme si to na příkladu." Podíval se na mě a pak se na okamžik zadíval oknem ven. Věděl jsem, že přemýšlí o těch dvou ragjabech, patrně o jejich dítěti.

„Chci, aby sis představil, že někoho provázíš řadou jeho životů," řekl. „Dopouští se špatností a teprve v pozdějších letech usoudí, že už takhle dál nemůže. Zmocní se ho pocit, že podmínky jsou pro něj přespříliš zlé, a tak si na život sáhne. Zemře tedy dřív, než měl. Každému je stanoveno žít určitý počet let, dní a hodin. To všechno je předurčeno ještě dřív, než se člověk narodí. Pakliže život ukončí, dejme tomu o rok dřív, než by býval žil původně, musí se vrátit a těch dvanáct měsíců dosloužit." Hleděl jsem na něj a představoval si určité pozoruhodné možnosti, které by z toho mohly vzejít. Pokračoval: „Člověk si tedy vezme život. Potom zůstane v astrálním světě, a jakmile se naskytne vhodná příležitost sestoupit opět na tento svět, vrací se dožít čas, který tu musí dosloužit. Člověk s dvanácti měsíci se tedy může narodit jako churavé dítě a ještě jako miminko zemře. Jeho ztrátou získají něco i rodiče. Přijdou sice o dítě, ale nabudou zkušeností a sami odvedou něco z toho, co mají splatit. Víme, že pokud lidé pobývají na tomto světě, jejich náhled, vnímání, hodnoty - všechno je pokřivené. Znovu připomínám, že toto je jenom svět iluzí a falešných hodnot. Když se však lidé vrátí do vyššího světa nadvědomí, pochopí, že ony tvrdé, nesmyslné lekce a zkušenosti protrpěné během života tady, nebyly koneckonců tak zbytečné."

Rozhlédl jsem se kolem a pomyslel na všechna proroctví o mně — na věštby těžkostí, utrpení a pobytu v dalekých a podivných zemích. Poznamenal jsem: „Pak tedy člověk, který věští, se pouze dostává do styku se zdrojem informací. Jestliže je všechno před příchodem na tento svět už předurčeno, pak je to možné za určitých podmínek zjistit..." „Ano, přesně tak," přitakal, „ale nemysli si, že všechno je předem dáno jako nevyhnutelné. Je tu určitá hlavní linie. Jsou nám stanoveny určité problémy a určité směry, kudy se ubírat, a pak už je na nás, poradit si co nejlépe. Jeden může ukázat, co dovede, a druhý selhat. Podívej se na to takhle. Předpokládejme, že dva muži dostanou za úkol dojít odtud do Kalimpongu v Indii. Nemusí jít stejnou cestou, ale musí se oba dostat na stejné místo určení, je-li to v jejich silách. První si vybere určitou cestu a druhý jinou, a na zvolené cestě budou záviset jejich zážitky a dobrodružství. Je to jako sám život. Naše místo určení je známé, ale jak k němu dospějeme, je v našich rukou."

Lobsang Rampa - Jeskyně předků

Aktualizováno ( Sobota, 26 Listopad 2011 12:27 )